Historie Plemene

Velký švýcarský salašnický pes
Great Swiss Mountain Dog 
Grosser Schweizer Sennenhund


Předkové velkého švýcarského salašnického psa byli dříve ve střední Evropě značně rozšířeni. Často byli označováni jako řezničtí psi, byli to silní, trikolor a nebo také černí s červenohnědými znaky nebo žlutočerní psi. Chovali je nejen řezníci a obchodníci s dobytkem, ale i řemeslníci a sedláci k osobní ochraně i k ochraně majetku,ale i k nahánění dobytka a také k tahu.

U příležitosti jubilejní výstavy k 25. výročí založení Švýcarské kynologické  společnosti  (Schweizer  kynologische   Geselschaft – SKG)  v roce 1908 v Langenthalu byli poprvé dva takoví psi předvedeni k posouzení jako krátkosrstí bernští salašničtí psi prof. Albertu Heimovi. Tento významný švýcarský kynolog z přelomu 19 – 20. století,který se velkým podíle m zasloužil o založení a sjednocení chovu všech plemen švýcarských salašnických psů, poznal v těch dvou krátkosrstých psech původní, velké salašnické psy, kteří již byli považováni za vyhynulé.Tito psi byli Švýcarskou kynologickou společností (SKG) uznáni jako samostatné plemeno a poprvé zapsáni v roce 1909 jako Velký švýcarský salašnický pes do 12. svazku Švýcarské plemenné knihy. 
V kantonu Bern byli vyhledáni další psi a feny kteří svým vzhledem odpovídali  popisu  tohoto  plemene,  jak  jej připravil prof. Albert Heim. S těmi byl také založen již systematicky řízený čistokrevný chov. 
V lednu 1912 byl založen Klub velkých švýcarských salašnických psů, který převzal péči o chov a propagaci tohoto plemene. Po dlouhá léta zůstávala však chovná základna málo početná, neboť bylo obzvlášť těžké zajistit k chovu dobře způsobilé feny. Teprve od roku 1933 mohlo být ročně zapisováno do Švýcarské plemenné knihy více než 50 psů tohoto plemene. 
Dne 5. února 1939 byl poprvé FCI uznán a zveřejněn standard velkých švýcarských salašnických psů, kteří byli používáni i ve službách švýcarské armády během II. světové války. Zde byli používáni k tahu a také k nošení břemen, zvláště v těžce přístupném horském terénu. 
Pracovní využití velkého švýcarského salašnického psa také přispělo k tomu, že v roce 1945 bylo poprvé zapsáno do Švýcarské plemenné knihy přes 100 štěňat a celkový stav tohoto plemene ve Švýcarsku obnášel 350 až 400 zvířat. 
Dnes je toto plemeno chováno i v okolních zemích Švýcarska.

Pro svou klidnou a vyrovnanou povahu je velký švýcarský salašnický pes ceněn především jako pes vhodný pro rodinu. Je to pes dobromyslný a přítulný k jemu známým osobám, sebejistý vůči cizím, středního temperamentu. Pes má poměrně krátkou  srst,  podsada je však velmi hustá – snáší dobře studené počasí, nemá příliš rád teplo. Není třeba žádné zvláštní péče o srst. Může žít celoročně venku. Je to pes nehodící se do města, který potřebuje dostatek prostoru a pohybu. 
Je to velmi dobrý hlídač a pro svého pána a jeho rodinu je ochoten udělat cokoli…..